Elektrolity: tichý pomocník, který rozhoduje, jestli máš energii, nebo padáš na ústa

Únava, bolest hlavy, křeče v nohách, protivnost po tréninku nebo po dlouhém dni v práci. Často se to svádí na nedostatek spánku, stres nebo „špatnou kondici“. Velmi často ale stojí v pozadí něco mnohem jednoduššího – rozhozená rovnováha tekutin a minerálů v těle, tedy elektrolitů.

V posledních letech se slovo elektrolity objevuje na obalech nápojů, v reklamách i v doporučeních trenérů. Málokdo ale skutečně ví, co si pod ním představit. Přitom jde o klíčovou součást toho, jak lidské tělo funguje – a jak se člověk každý den cítí.

Co vlastně elektrolity jsou

Zjednodušeně řečeno jde o minerální látky, které v tekutém prostředí nesou elektrický náboj. Právě díky tomu se podílejí na přenosu nervových vzruchů, stazích svalů, správné funkci srdce i na tom, jak je v těle rozdělená voda.

Mezi hlavní elektrolity patří zejména sodík, draslík, hořčík, vápník a chloridy. Každý z nich má v organismu trochu jinou úlohu, všechny ale společně vytvářejí systém, který musí být v poměrně úzké rovnováze. Jakmile se jedna složka výrazně vychýlí – například kvůli nadměrnému pocení, nedostatku tekutin nebo nemoci – tělo začne vysílat signály, že něco není v pořádku.

Hydratace není jen o sklenici vody 

V souvislosti s pitným režimem se často mluví jen o tom, kolik tekutin člověk vypije. O něco méně už se řeší, jakétekutiny to jsou a co obsahují. Přitom právě složení je pro fungování organismu často klíčové.

Voda se v těle neustále přesouvá mezi krví, buňkami a prostorem mezi nimi. Tento přesun řídí mimo jiné právě sodík a draslík. Pokud je těchto látek málo nebo jsou ve špatném poměru, může paradoxně nastat situace, kdy má člověk pocit, že pije dost, ale přesto se cítí dehydrovaný – přichází únava, bolest hlavy, malátnost. Na opačném konci spektra je „přesolení“ organismu spojené se zadržováním vody, otoky a pocitem těžkosti.

Správná hydratace tedy není jen o objemu vypitých tekutin, ale i o tom, jestli má tělo k dispozici potřebné minerály, aby s vodou umělo pracovat.

Křeče, těžké nohy a bolavé svaly

Elektrolity se velmi výrazně podílejí na práci svalů. Každý jejich stah a následné uvolnění probíhá na základě koordinovaného pohybu iontů přes membránu svalových buněk. Tady hrají důležitou roli především draslík, hořčík a vápník.

Pokud je těchto látek nedostatek, objevují se:

• svalové křeče (často v lýtkách nebo chodidlech),

• pocit „ztuhlosti“,

• těžké nohy po tréninku nebo po dlouhém dni v práci,

• horší regenerace po zátěži.

Mnoho lidí bere noční křeče v nohou jako „něco, co k věku patří“. Ve skutečnosti jde často o dlouhodobě nevyrovnaný příjem tekutin a minerálů, který by se dal relativně snadno upravit.

Srdce jako indikátor rovnováhy

Srdce je specifický sval, který musí fungovat bez přestávky od narození až do konce života. Jeho rytmus je rovněž řízen elektrickými impulzy závislými na správném množství a poměru iontů sodíku, draslíku, vápníku a hořčíku.

Při výraznějším rozhození jejich hladin (typicky při těžších onemocněních, dlouhodobém zvracení či průjmu, extrémním přehřátí nebo dehydrataci) může docházet k poruchám srdečního rytmu. Ty už jsou vždy důvodem k lékařskému vyšetření. Právě u ohroženějších skupin (senioři, chronicky nemocní, malé děti) je proto prevence v podobě rozumného pitného režimu a průběžného doplňování minerálů ještě důležitější.

Kdy o elektrolity přicházíme nejvíc

Ztráty elektrolitů nejsou v běžném životě ničím výjimečným. Tělo je vylučuje potem, močí i stolicí. Problém nastává ve chvíli, kdy jsou ztráty výrazně vyšší než příjem.

Nejčastěji k tomu dochází v těchto situacích:

• intenzivní sportovní zátěž (zvlášť v teplém prostředí),

• fyzicky náročná práce v horku nebo ve výrobních halách,

• pobyt v sauně či parních lázních,

• horečnatá onemocnění,

• zvracení a průjmy,

• drastické diety kombinované s minimálním příjmem soli a jednostrannou stravou.

Pokud se tato období opakují často a člověk současně dlouhodobě zanedbává pitný režim a rozumné stravování, dochází k postupnému vyčerpávání zásob minerálů. Organismus pak běžnou zátěž snáší hůře a dříve se dostavuje únava.

Jak tělo signalizuje, že je něco v nerovnováze

Rozhození rovnováhy elektrolitů nebývá na první pohled vidět. Tělo ale vysílá řadu signálů, které stojí za pozornost:

• neobvyklá, dlouhodobá únava,

• bolesti hlavy bez zjevné příčiny,

• závratě při rychlém vstávání,

• časté svalové křeče nebo tiky,

• pocit slabosti a vyčerpání,

• horší soustředění, podrážděnost.

U těžších stavů se mohou přidat poruchy srdečního rytmu, výrazná malátnost či zmatenost – tam je vždy na místě lékařská pomoc. U lehčích a středních projevů však často stačí změnit každodenní návyky: dostatek tekutin, kvalitní strava, a v období zvýšené zátěže i cílené doplnění minerálů.

Malý detail, který dělá velký rozdíl

Elektrolity jsou často vnímány jako „něco navíc“, co se řeší až u vrcholových sportovců. Ve skutečnosti se ale týkají každého – dětí na tréninku, dospělých v náročné práci i seniorů, jejichž organismus hůře snáší výkyvy v hospodaření s vodou.

Rozumný přístup k nim není složitý:

stačí normální, pestrá strava, průběžný pitný režim a v zátěžových obdobích cílené doplnění minerálů ve formě vhodného nápoje. Tělo se za to odmění lepší výkonností, rychlejší regenerací, klidnější hlavou a výrazně menším množstvím drobných „signálů nespokojenosti“ – od křečí přes bolesti hlavy až po chronickou únavu.

Elektrolity možná nejsou vidět, ale jejich vliv na každodenní fungování je velmi konkrétní. Kdo jim začne věnovat pozornost, většinou rychle pozná rozdíl.